Vodojemy při ulici Tvrdého

Průhled skrz tlamová okna v žebrovaných zdech nejstaršího vodojemu pod Žlutým kopcem.

Trojice různě starých podzemních vodojemů se ukrývá v nenápadném areálu mezi ulicemi Tvrdého a Tomešovou na úbočí brněnského Žlutého kopce. Nejstarší nádrž, umístěná nejvýchodněji při ulici Tvrdého byla vystavěna společně s pisáreckou úpravnou vody a vodojemem na Špilberku mezi roky 1869 a 1872 jako vodojem pro nižší ze dvou tlakových pásem v Brně (právě Špilberk představoval druhé, vyšší pásmo). Jejím účelem bylo zásobování nižších ulic vznikající úřednické čtvrti vodou z vodovodu napájeného z řeky Svratky. Pravděpodobně již v době výstavby vodojemu na konci 19. století se počítalo s jeho pozdějším připojením na březovský přivaděč (I. Březovský vodovod), dostavěný roku 1913.

Druhý jižněji umístěný podzemní vodojem přibyl poměrně brzy, mezi roky 1896 a 1900, okolnosti jeho vzniku ani vnitřní uspořádání zatím neznáme. Prevaděpodobně teprve v období 10. let 20. století byly oba první vodojemy doplněny o třetí a největší vodojem, tvořený dvěma oddělenými nádržemi. Na jeho místě stála původně skála podobná skalisku Helgoland nad nedalekou nemocnicí, která musela být odtěžena. Vodojemy sloužily do roku 1997, kdy byly odpojeny od vodovodní sítě a po úvahách o jejich dalším využití určeny okolo roku 2014 k likvidaci.

 Na mapě z roku 1906 je dobře vidět obě starší nádrže (1 a 2) - naproti přes Úvoz se nachází hrad Špilberk, tehdejší kasárna a věznice, u kterého je dobře patrný další z brněnských historických vodojemů. Rozlehlý vodárenský areál, který pohltil i původní cestu z Úvozu na Kraví horu, ukrývá tři vodojemy. Nejstarší (1) postavený mezi roky 1868 a 1876, jeho o málo mladšího, nepřístupného sourozence a třetí, betonový vodojem přibližně z roku 1910.

Popis

První a nejstarší z trojice vodojemů se nachází na severozápadní straně areálu a je tvořený jednou podzemní nádrží vyzděnou z cihel, rozdělenou na devět rovnoběžných oddílů navzájem propojených u severní stěny odtokovým žlabem a oddělených masivními žebrovanými zdmi, každou s šesticí oken tlamového průřezu. Všechny nosné prvky jsou podle tehdejší nejlepší technologie postavené z červených pálených cihel (ze stejného období jako Červený kostel, Německý dům nebo tělocvična pod hradem), bez použití oceli, dřeva nebo železobetonu, což vyvolává nutnost různých druhů zaklenutí a tedy velmi působivý dojem podzemního labyrintu. Po více než stoletém a prakticky nepřetržitém zaplavení vodou zdi zfialověly a zčernaly, přesto je materiál stále ve velmi dobrém stavu. Přibližné rozměry podzemní nádrže činí 45 m × 45 m při hloubce cca 6 m.

Jen o málo mladší je obdobná nádrž umístěná jižněji směrem k Tomešově ulici. Ještě větší půdorys 45 m × 70 m musel v době vzniku vodojemu zajistit prvenství mezi podobými díly v Brně i okolí. Také tento vodojem je pravděpodobně vyzděn kvalitními pálenými cihlami a od roku 1997 je bez využití. Mezi prvním a druhým vodojemem původně procházela veřejná cesta a předpokládaná ulice, která však s výstavbou areálu zanikla. Přibližně na jejím místě stojí od 70. let 19. století technický domek, který lze nalézt na starých pohlednicích (viz níže).

Třetí a nejmladší, severozápadní vodojem je tvořen dvojicí betonových nádrží o půdorysu cca 30 m × 35 m a 30 m × 45 m při hloubce přes 5 m. Strop nádrží je železobetonový, nesený betonovými sloupy čtvercového průřezu, které vytváří rovněž působivá sloupořadí lomící světlo v zajímavých úhlech. Obě nádrže se stýkají u armaturní komory s elegantním ocelovým točitým schodištěm, stropním světlíkem a průhledy do obou, navzájem kolmo umístěných, nádrží. Také tato část je od roku 1997 bez využití.

V roce 2016 byly nádrže 1 a 3 bezpečně přístupné, již delší dobu nevyužívané a očekávající svůj (pravděpodobně neveselý) osud. Druhý vodojem je dlouhodobě nepřístupný.

Uvítáme jakékoliv doplňující informace, fotografie či dokumenty vztahující se k vodojemům, které jsou určeny k demolici a na své podrobnější zdokumentování teprve čekají.

Poslední zaznamenaná oprava v nejstraším z vodojemů proběhla 16. února roku 1925.

Výtoková šoupata v prvním vodojemu. Otevírání/uzavírání se ovládalo ocelovou tyčí z domku stojícího na povrchu nad poklopem, voda přepadala do nálevky pod stropem.

Nejstarší vodojem je rozdělen na devět oddílů mezi masivními zdmi z kvalitních pálených cihel. Podobných, ze kterých je tělocvična pod hradem na Komenského náměstí, Červený kostel nebo bývalý Německý dům.

Oblouky obřích oken s mělce prohnutým dnem spojují jednotlivé oddíly vodojemu. Konstrukce je vymyšlena tak, aby bez železobetonu, pouze za pomoci cihel obsáhla maximální objem vody při minimálním objemu vlastního zdiva.

Potápění v průzračné vodě pod vilovou čtvrtí muselo vyvolávat pocity podobné objevení ztracené Atlantidy.

Rozměry vodojemu ze 70. let 19. století jsou těžko představitelné. Podzemní síňě působí jako z jiného světa dávno zaniklých civilizací.

Žebrované zdivo, okna mezi odděleními a zvláštně tvarované pilíře vodojemu vytvářejí neobvyklý dojem nekonečného podzemního labyrintu.

Z armaturní komory bylo skrze dva průhledy možné kontrolovat stav vody v nádržích. Podle kamenného ostění průhledu a dlažby terazzo lze odhadnout původ třetího vodojemu do 10. let 20. století.

V armaturní komoře nejmladšího z trojice vodojemů už byste armatury hledali marně. Přesto je průmyslová architektura z přelomu 19. a 20. století stále působivá.

Pohled vzhůru ze dna armaturní komory, ke světlíku, kterým pomalu do kdysi sterilních vodojemů proniká příroda.

V pravidelné síti strohých betonových sloupů a stěn třetího vodojemu, lomících tisíckrát každý šelest a z drobných zvuků vytvářejících hromovou ozvěnu, rychle zapomenete na vnější svět.

Těžko uvěřit, že se nacházíme pod povrchem Brna. Spíš máme pocit, že jsme se ocitli v nějaké starší počítačové hře. Dungeon jak má být.

Století zaplavení vodou vytvořilo na stěnách a sloupech podivné barevné vrstvy, které společně s křížovou klenbou stropů vyvolávají snad až dojem zámecké vznešenosti.

To by byla svatyně Vontů! Nebo koncertní síň. Tajná prohibiční herna. Sál pro vývoj všeničící zbraně. Válečný kryt. Pěstírna žampionů. Podzemní zámek pro unesenou princeznu.

Není těžké podlehnout dojmu, že sloupoví ubíhá do nekonečna v obou dimenzích. Ve tmě je obtížné zahlédnout tmavé stěny a člověk se neubrání mylšenkám na Krakatit či Troskova kapitána Nema.

Další takovou sloupovou síň brno nemá. Zde by měli primátoři přebírat insignie, vyhlašovat vize a velkolepé projekty pro Brno na příští staletí.

Šipka ukazuje podobu prvního vodojemu na panoramatické pohlednici Úřednické čtvrti okolo roku 1920. Dobře patrná je hrana zemního valu ze severní strany vodojemu a technologický domek, který na místě stojí dodnes.

Zdroje

1. Filip, V.: Brno - staré pohlednice. Díl čtvrtý. Nakladatelství Josef Filip, zal. 1938, vydání 1.